farmapk.cz

 Stanoviště z hlediska nektarové a medovicové snůšky.

 

 Stanoviště mých včelstev se nachází na pomezí Středočeského kraje a kraje Budějovického, asi v polovině cesty mezi Táborem a Sedlčany (nejbližší obec je Růžená). Tato oblast je součástí Českého středohoří, jeho nejvyšší části, kolem 700 m. n. m. (Javorová skála 723 m. n. m.). Oblastí spadá do mezofyka, ale klima je zde spíše podhorské.

 Z lesních společenstev se zde vyskytují zejména rozsáhlé smrkové monokultury, které jsou v posledních letech narušeny těžbou. Ojediněle se také vyskytuje buk, dub zimní, javor klen, modřín. Rozsáhlé holiny jsou opět vysazovány smrkem, ale prosvětlená místa hojně zarůstají buření. Stanoviště samotné se nachází v jasanovém lesíku, na který navazuje na západní straně několik desítek jedinců lípy malolisté. V doletu včel jsou v hojné míře zastoupena také společenstva luk a pastvin, mezi nimiž je mnoho divoce rostoucích remízků. Jižním směrem, asi dva kilometry, hospodaří Výzkumný ústav semenářský Větrov. Místy se zde nachází i několik ruderálních stanovišť po nevydařených melioracích mokřadů z osmdesátých let.

 V doletu mají včely pouze jednu malou obec a množství zahrad je zde zanedbatelné. Včelařím zde s 60 včelstvy na jednom stanovišti. Jinak je zde včelařů vzhledem k tvrdým podmínkám poměrně málo, s nízkými počty včelstev.

 Vzhledem k podhorskému klimatu je jarní rozvoj opožděný, přibližně o týden, až deset dní, to podle počasí v daném roce, oproti níže položeným oblastem Sedlčanska nebo Táborska.

 Začneme-li předjařím, tj. únorem a březnem, připadá v úvahu až měsíc březen, jeho poslední dekáda. První nektar bývá z vrby jívy. Tyto dřeviny se zde vyskytují v hojné míře, vedle olše a lísky, které nektar neposkytují. Z bylin je to bledule jarní. Nektar ale poskytuje v menší míře a navíc se vyskytuje ojediněle, takže vzhledem k poměrně velkému množství včelstev je z hlediska snůšky její výskyt zanedbatelný, nicméně pohled na ostrůvky rozkvetlých bledulek, jako jedněch z prvních poslů jara zahřeje u srdce.

 Díky tvrdším povětrnostním podmínkám se zvyšování stavu zásob začne projevovat obvykle až během druhé poloviny dubna. Vzhledem k letošní dlouhé zimě pravděpodobně ještě o něco později. V remízkách mezi loukami a okrajích je hojně zastoupena trnka obecná, která sice není, co se týká nektarodárnosti, nijak vydatná, ale to vynahradí její velké množství. Navíc krátce nato rozkvétá třešeň ptačí, na nektar vydatná. Na slunných místech spodního patra lesa rozkvétají plicník lékařský a petrklíče jarní, na vlhkých místech blatouch bahenní, které jsou ale z hlediska nektarodárnosti téměř zanedbatelné.

 Hlavní jarní nektarová snůška začíná rozkvětem pampelišky koncem dubna a začátkem května má převládající podíl přínosu nektaru do úlů. V této době jsou louky a pastviny doslova žluté. Stále kvete blatouch, začíná se objevovat řeřišnice luční, kohoutek luční, společně s pryskyřníkem prudkým, který na pastvinách, zejména na kyselejších půdách. Pampelišce se však svou vydatností zdaleka nevyrovná. Naštěstí se zároveň začínají obalovat květem jabloň a hrušeň obecná, slivoně. Tyto dřeviny jso zde zastoupeny v hojném počtu a rostou planě. Občas je vidět třešeň a višeň. Koncem května bývají plásty v medníkách plné zavíčkovaného medu zlatavé barvy z převládající pampelišky a ovocných stromů. Tento med musí být vytočen začátkem prvního týdne měsíce června a podílí se na celkovém ročním výnosu (počítáno posledních pět let) 30 - 40 %.

 Počátkem časného léta, pravidelně kolem 5. června začíná signalizovat hlavní letní snůšku růže šípková, svými krásnými bílými, růžově lemovanými květy. V osmdesátých letech min. st. zde vzhledem k velkým plochám smrkových monokultur převládaly medovicové medy, zejména od puklice smrkové a medovnice smrkové. Na konci osmdesátýh let min. st. tuto oblast částečně zasáhla vlna kyselých dešťů. Navíc v tu dobu započala intenzivní těžba. Medovici postupně začala nahrazovat snůška převážně z maliníku, který rychle zarůstal okraje nově vysazovaných holin. Během devadesátých let začal Výzkumný ústav semenářský Větrov ve velkém pěstovat svazenku. Její lákavost pro včely byla velmi vysoká, takže se o ostatní zdroje pastvy téměř přestaly zajímat. Problém byl v tom, že nektarodárnost byla z nějakých příčin nízká (vysoká poloha a chladno, hustý osev, příliš dusíku). Tyto nepříznivé faktory se mohly i vzájemně doplňovat. Dokonce jsem jedno období uvažoval, že své včely odstěhuji z jejího dosahu, protože výnosy byly velice slabé. Naštěstí se situace v posledních letech zlepšila a výnosy se rapidně zvýšily. Nyní tvoří podstatnou část celoročních výnosů medu, tj. 60 -70 %. To může být způsobeno hlavně vyššími průměrnými teplotami. Pravda je, že v posledních letech jsou díky mírným zimám a vyšším teplotám silně napadené smrkové porosty kůrovcem.

 Nektar z ostatních významných rostlin, např. maliníku, jetele plazivého a lučního apod., včely téměř nevyužívají nebo se strácí ve velkém množství nektaru ze svazenky. Plné plásty svazenkového medu poprvé odebírám koncem června, podruhé v první polovině srpna a zároveň začínám doplňovat zimní zásoby. Množství rostlin, např. jetele nebo řebříčku, z ruderálních stanovišť hluchavky, divizny, lopuchu, z lesa starčeku a třezalky, které v tuto dobu kvetou, je s ohledem na množství včelstev zanedbatelné. Navíc v tuto dobu bývají sucha.

 V druhé polovině srpna a během září se v několika minulých letech objevila medovice

s vysokým obsahem melecitózy. Včelstva však byla v tuto dobu intenzivně krmena cukerným roztokem, takže zimní ztráty minimální.

 

 Vzhledem k tomu, že každoročně vytáčím svá včelstva pravidelně 3x, hodnotil bych své stanoviště jako velmi dobré. Je to způsobeno poměrně velkou druhovou rozmanitostí kvetoucích rostlin, což se projevuje zejména v jarním období. V letním období je téměř výhradní podíl nektarové snůšky ze svazenky, ale minulá léta dokazují, že i bez ní by se výnosy medu nesnížily, protože zdejší příroda poskytuje dostatek přirozené včelí pastvy i během léta.

 

 

 Stanovistě z hlediska pylové pastvy v průběhu roku.

 

 Stanoviště mých včelstev se nachází na pomezí Středočeského kraje a kraje

Budějovického, asi napůl cesty mezi Sedlčany a Táborem (nejbližší obec Růžená). Tato oblast je součástí Českého středohoří, jeho nejvyšší částí, kolem 700 m. n. m.(Javorová skála 723 m. n. m. ).Oblastí spadá sice do mezofyka, ale klima je zde spíše podhorské.

 Z lesních společenstev se zde vyskytují zejména rozsáhlé smrkové monokultury, které jsou v posledních letech narušeny těžbou. Ojediněle se vyskytuje buk, dub zimní, javor klen, modřín. Rozsáhlé holiny jsou opět vysazovány smrkem, ale prosvětlená místa hojně zarůstají buření. Samotné stanoviště je v jasanovém lesíku, na který navazuje na západní straně několik desítek jedinců lípy malolisté. V doletu včel jsou v hojné míře zastoupena také společenstva luk a pastvin, mezi nimiž je mnoho divoce rostoucích remízků. Jižním směrem, asi dva kilometry hospodaří Výzkumný ústav semenářský Větrov. Místy se zde nachází i několik ruderálních stanovišť po nevydařených melioracích mokřadů z osmdesátých let. V doletu mají včely pouze jednu malou obec a množství zahrad je zanedbatelné.

   Vzhledem k podhorskému klimatu je zde jarní rozvoj opožděný, přibližně o týden až deset dní, to podle počasí v daném roce, oproti níže položeným oblastem Sedlčanska, nebo Táborska.

   Z hlediska včelařského roku, ale začneme-li předjařím, tj. únorem a březnem, připadá v úvahu až měsíc březen, jeho poslední dekáda. Včely nosí pyl z lísky, olše lepkavé a vrby jívy. Všechny tyto dřeviny se zde vyskytují v hojné míře a jsou jim blízko dostupné. Z bylin je to bledule jarní, která však vzhledem k malému výskytu nemá pro tak velký počet včelstev žádný význam.

 Vzhledem k tvrdým povětrnostním podmínkám začíná intenzivnější nástup pylové snůšky až v průběhu dubna, hlavně v druhé polovině. V remízkách mezi loukami a okrajích lesa je hojně zastoupena trnka obecná a později třešeň ptačí. Na slunných místech spodního patra lesa rozkvétají např. petrklíče jarní, sasanky hajní, plicník lékařský a jaterník trojlaločný, na vlhkých místech blatouch bahenní. Na ruderálních stanovištích je vidět podběl obecný, občas hluchavka nachová. Na konci dubna se na rozsáhlých pastvinách začínají žlutit první pampelišky. V pylových plástech převládají barvy od světle žluté, přes sytě oranžovou z blatouchů a ojediněle červenou z hluchavky nachové.

 Začátek května je na mém stanovišti především ve znamení pampelišky. Louky a pastviny jsou doslova žluté. Tvoří v této době podstatnou část pylové snůšky. Včely jsou obalené pylem a za proměnlivého počasí mívají problém s doletem. Občas se vyskytne i tzv. „májovka.“Stále kvete blatouch, začíná se objevovat řeřišnice luční, kohoutek luční, koncem května pampelisku nahradí pryskyřník prudký. Na ruderálních stanovištích vykvétá vedle hluchavky nachové i bílá. Z dřevin třešeň obecná, jabloň obecná, hrušeň obecná, višeň, slivoně, jasan ztepilý. V květnu „práší“ i smrky, ale včely dávají přednost spíše nektarodárným rostlinám.

 Koncem jara a časném létě je šípková růže obalená květy, signalizující hlavní nektarovou snůšku, pravidelně začínající kolem 5. června. Plodování je na vrcholu a včely společně s nektarem musí přinášet i veliké množství pylu. Dříve býval různobarevný z plně rozkvetlých luk a pastvin, kde v této době najdeme kopretinu bílou, jetel luční a plazivý, pryskyřník prudký, kohoutek luční, zvonek okrouhlolistý, různé druhy jitrocelů, řebříček obecný aj. Z dřevin především ostružiník maliník, růže šípková apod. Kolem stanoviště kvete pámelník bílý. V posledních letech se pěstuje v doletu včel, asi dvou kilometrů velké množství svazenky, takže se ve včelstvech objevují téměř výhradně plochy buněk modrého pylu. To přetrvává až do plného léta. V té době bývá většina luk posekána. Pastviny jsou vypásány postupně, takže se květena povětšinou stačí obnovovat. Ojediněle se objevuje pupava bezlodyžná, na slunných místech lahodí oku modré a růžové ostrůvky lupiny. V plném květu jsou ruderální stanoviště: bodlák obecný, chrastava rolní, čekanka obecná, lopuch plstnatý, divizna velkokvětá, pcháč oset, mléč rolní. Ve spodním patru slunných míst lesa se objevují žluté porosty starčeku vejčitého a třezalky tečkované, z dřevin především ostružiník ježiník.

 V podletí se postupně začíná vytrácet pestrost barev luk, řídce se objevují kopretiny bílé, zvonek okrouhlolistý, některé druhy jitrocelů, stále kvete řebříček obecný, jetel luční, ve velkém jetel plazivý. Svazenka již bývá odkvetlá, takže se v plástech objevuje opět různobarevné spektrum barev pylů, od bledě žluté z hluchavky bílé, přes žlutou např. z mléče rolního, až po krvavě červenou z divizny a již zmíněné hluchavky nachové, i když už jen v menší míře, spíše jako doplňková snůška. Z ruderálních stanovišť to ještě může být stále čekanka rolní, lopuchy aj., v lese stále kvete třezalka a starček. Květy těchto rostlin vídáme i v září a říjnu, pokud přečkají srpnová období sucha, kromě starčeku. ten bývá již odkvetlý. Včelstva už ale v tomto období snižují svou aktivitu, pylu mají dostatek, takže doplňují zásoby, spotřebované nepatrným množstvím plodu. To neplatí u včelstev s pozdní výměnou matek, kde se přidaná mladá matka z oplodňáčku ještě obvykle rozploduje a včelstvo vykazuje vyšší aktivitu. Pak na česně často vidíme včely s košíčky pylu výše uvedených rostlin.

 Krajina, ve které včelařím, není tolik využívána člověkem tak, jak tomu je např. na nedalekém, níže položeném Sedlčansku (kolem 500 m. n. m.), kde je zemědělská půda intenzivně využívána k pěstování řepky, máku a obilovin. V krajině kde včelařím je stále ještě mnoho různých společenstev s velkou druhovou rozmanitostí, nejen rostlin, ale i živočichů, takže včely mají dostatek pylu po celou sezonu a netrpí jeho deficitem ani

v množství 60 včelstev na jednom trvalém stanovišti. Je škoda, že díky lidské nenechavosti a chamtivosti byly vysušeny některé vlhké louky a mokřiny. Půdy na těchto místech se dají využít jen s velkými náklady na další rekultivaci, takže bylo od této „bohulibé“ činnosti upuštěno a bylo jich odvodněno jen několik. Ale i těch je škoda, třeba jen proto, že byly krásné.

 

 

 Použitá literatura: D. Aichele / M. Golteová - Bechtleová: Co tu kvete? Kvetoucí rostliny

střední Evropy ve volné přírodě.